Aby to tu nepůsobilo jako pění ód na jižní Francii, po více jak měsíci pobytu tady jsem se rozhodla, že sestavím žebříček negativních dojmů z pobytu v Montpellier, aby byl blog skutečně sdělný.
-
sprchy na koleji: z vás udělají v zimě otužilce (zima ve sprše, loupající se stěny, pořádného tlaku vody ze sprchy se nikdy nedočkáte. Horká voda jak kdy, někdy teče jen teplá. Horká voda se ochladí dřív než vám steče k nohám. Voda je velmi tvrdá, vápenatá, zanechává bílé fleky všude, pozor na rychlovarnou konvici.)
Musím ovšem říct, že se to zlepšilo, teče horká už pravidelně..ale člověk nikdy neví, že.
-
administrativa: I přes to, že já osobně jsem s administrativou nezaznamenala výraznější problémy (ťuk ťuk - možná je to proto, že jsem odjížděla řádně připravená na totální bordel a leháro francouzských úředníků), jsou francouzi schopní od vás přijaté dokumenty dokonce i ztratit. :)
Mě se záhadným způsobem ztratil rekomando dopis, v němž byl LA, a tak jsem tady musela nechávat podepisovat jeho kopii, kterou jsem naštěstí měla. K vystavenému potvrzení jsem jako bonus dostala další dvě potvrzení zdarma (které se velice hodily).
Vyřízení veškeré administrativy (pokud si to nedáte vyloženě za maratonský úkol) trvá cca měsíc.
-
vítr: přes zimu prý vane jižní Francií od středozemního moře mistrál. jestli je Mistrál i to co vane v Montpellier, nevím(jestli mi to někdo dokáže upřesnit, tak do komentářů, prosím, pouštím si Goťáka a docela by mě to zajímalo), nicméně je tu pořádně větrno, takže i když je venku nádherně a sluníčko, kvůli větru se člověk musí nabalit do šály a někdy i rukavic. A jaké by tu mohlo být hřejivé počasí takhle v únoru!
-
bagety: někým obdivované, někým nenáviděné. Ty klasické dlouhé nevydrží do rána ani kdybyste se na hlavu postavili. V horším případě zkamení, v lepším případě, pečlivě uzavřené v igelitovém obalu, zgumovatí. Ach, ty české rohlíky, které jsou čerstvé opravdu skvělé a druhý den ráno na ně můžete namazat marmeládu, aniž byste si užvejkli zub.
-
stávky: každou chvíli je nějaká stávka, bohužel, pokud je univerzitní, což není neobvyklé, hodiny nečekaně odpadají, odpadlé hodiny se pak nahrazují a prodlužují, studium se vleče, nevíte kdy zase někam přijdete a jestli váš profesor zrovna nestávkuje. Pokud to nepřesáhne snesitelnou mez, je ale docela zábavné sledovat jejich odhodlanou manifestační náturu, pokřiky a soudržnost. Oni prostě potřebují jednou za čas, když je hezky, nějaký důvod vyjít si ven na procházku a zazpívat si.
-
způsob výuky: probíhá ve většině případech způsobem vše co nejlépe napodobit, okopírovat, a na tom se to naučit. Není to špatná metoda, ale vyhovuje to jak komu. Co jsem tak slyšela od ostatních, i teoretické přednášky - naučit se slovo od slova a pak je reprodukovat. Maluje se podle vzorů v knížce,"jako to dělal Picasso/Hockney, atd" samozřejmě neplatí to naprosto vždy a u všeho...kvalita studentských prací je průměrná až nižší, kurzy od Pole taky nejsou žádný Oxford a probíhají jen jednou týdně.
-
internet: naprosto ohavné připojení, ve špičce (kolem půl osmé až půl deváté) zaseklé tempo, dvojnásobně pomalé stahování souborů, pomalé načítání videí (např. youtube), časté výpadky sítě. Není to životně ohrozitelné a maily napíšete, soubory stáhnete, stránky prohlédnete, i na blog napíšete... ale občas to prostě nas..e :)