V neděli se nedělá. A nic se neděje.

Nakupovat ve Francii v neděli nemá vůbec smysl, jak jsem se přesvědčila. Dokonce i obchodní centrum Polygone bylo jako po vymření. V neděli je vůbec nejlepší zůstat zalezlí jako všichni francouzi, obzvlášť., když ani počasí není právě nejlepší.
Co se týče vína, tak i to nejlevnější víno tady je mnohem lepší než ty u nás. Sýry jsem zatím neměla tolik příležitost ochutnat, ale mají samozřejmě bohatý výběr, a sem tam je vidět i pojízdný prodejní krámek na Place Albert 1er. Nejhorší je to tu s pečivem. Ačkoliv je tu mnoho různých Maison des Pains, kde jsou skvělé šátečky, božsky měkounké croissanty a vůbec všechno možné, typické dlouhé bagety, které nahrazují naše rohlíky, se (alespoň podle mého) prostě nedají jíst. Na české rohlíky prostě nedám dopustit. Nesrovnatelně raději si namažu měkounký a křehounký croissant, ovšem to je spíš rohlíček než rohlík. Dlouhá bageta vypadá úžasně do chvíle, než jsem ji ochutnala. Než se mi podařilo ji užvejknout, podrásala mi patro, ačkoliv se zdála ještě teplá, tedy dnešní…druhý den z ní byl kámen tak akorát do strouhanky. Ale tak proti gustu..třeba se jinému bude zdát výborná, já raději rohlíky.
Ale co je hlavní – v úterý jsem panu Laggillairdovi dala podepsat LA, sice říkal bůhví co, ale podepsal! Hned jsem kopii poslala mailem na naše zahraniční oddělení a den nato mi napsali že jej přijímají a grant by mi měl přijít během příštího týdne! Hurá.
Co jsme dělali na úterním předmětu si moc nedokážu vysvětlit – vytvářeli jsme koláž tím, že jsme rozstříhávali papíry s barevnými otiskovanými vzorkami – to bylo tak..“zábavné“. Vzali jsme si nějaký nástroj a tupkovali jím barvu na papír jako s tiskátkem. Čím hustší vzor byl a čím víc se to podobalo chaotické tapetě, tím líp. Nyní jsme to měli rozstříhat a sestavit z toho nějakou lepenou koláž. Kdybych uměla lépe francouzsky, chtěla bych si to nechat líp vysvětlit.
Na další hodině pak hovořil o Ittenovi a jeho teorii barev, vysvětloval princip komplementárních barev a vyšlo z toho, že jsme si malovali barevné čtverečky vedle sebe. Vrcholem však bylo, když jsme měli malovat portrét barvami. Inu, beru barvy, črtám si linky, a jedu si prostě po svém. Přišel profesor a že prý takhle je to špatně, že dělám tím štětcem linky a že musím dělat skvrny. Takhle! A ukázal mi nějaký portrét v knize, s níž obcházel celou třídu. Docela jsem vypěnila . To je prostě styl výuky na francouzské vysoké škole. Všechno se jak opičky naučit správně napodobit, k čemuž nám poslouží vzory z knih. Ať už je to kreslení portrétu stylem šrafování podle Gogha, vytváření co nejdokonalejší kopie plakátu ve fotošopu či kreslení barevných čtverečků podle Ittena.