Grève!

Kdo nezažil stávku ve Francii, jako by tam nebyl!

"29. 1. 2009 10:35 - PAŘÍŽ
Ve Francii ve čtvtek ráno začala jednodenní stávka pracovníků veřejného i soukromého sektoru. Stávkující se brání chystaným vládním reformám a požadují větší ochranu pracovních míst i garanci výše platů. Kvůli stávce nejezdí vlaky ani městská hromadná doprava a letecká společnost Air France zrušila všechny lety."


Nojo, včera byly ve škole všude plakáty... Škola nám dneska odpadla a do banky se asi ani nebudu námáhat. Prošla jsem si město, okoukla manifestaci a prohlédla si zdejší katedrálu, která je fakt krásná na to, že v Montpellier moc gotických památek nezůstalo.
Na kurz francouzštiny jsem ale šla, ten neodpadl. Menší závada s neexistující učebnou, kterou někdo špatně napsal do rozvrhu, byla vyřešena (a já blbec kvůli tomu běhám jako blbec!), a žádost o CAF jsem ještě ten den ráno odevzdala na sekretariátu kolejí, kde mi ho zkontrolovali a přijali. A můžu klidně spát!

"Dům zatmění rozumu..."

Protože se chýlilo začátkem týdne ke konci ledna, chtělo to oběhat si CAF – příspěvek na bydlení. Chtěla jsem ho mít vyřízený do prvního měsíce od pobytu. Do té doby se taky musí vyřídit pedagogický zápis a odevzdání LA.
Zkusím to trochu vysvětlit, celý proces je velmi snadný!
Ze začátku potřebujete na kolej potvrzení o studiu, od doktora a účet z banky. To má ale čas. Musíte si nechat podepsat LA a odfaxovat ho do Čech. Udělat si kartičku studenta a získat potvrzení ke studiu, to potřebujete v bance, banku potřebujete kvůli příspěvkům na kolej od CAFu a potvrzení o ubytování na koleji zase potřebujete do banky ke zřízení účtu.
Do toho se musí provést pedagogický zápis, opět v Burreau Erasmus . Tramvajenku si zařizovat nebudu.
V podstatě - není na tom nic složitého nebo nepochopitelného, jen to zabere čas a zařizování, takže když už člověk tohle všechno absolvuje, měsíc je fuč.
Ta scéna z Asterixe a Obelixe, to byla jen taková volná asociace…

Větře, větříčku...

...no, písnička to nebyla.To byl panečku víkend! Španělsko a jihozápadní Francii zastihly vichřice. Ještě že jsme se vydali do Nimes včera. Zrovna jsem si ten den vyšla nakoupit (nakonec se z nákupu vyklubala 14km procházka od univerzity kolem zologické, přes park, kolem kolejí Vert Bois a Triolet, nemocnice Lappeyronne a zase zpátky. A nic pořádného jsme vlastně nekoupila, jen jsem si myslela, že jistojistě zmoknu. Ale nepršelo tolik.
Vichr byl pořádný, a na kolej jsem přišla akorát. Nepršelo, ale když zapadalo sluníčko a já chtěla otevřít okno na chodbě, abych si vyfotila ty veliké mraky, málem jsem okno nezavřela zpátky! Div, že tím tlakem neprasklo sklo! S námahou jsem zavřela a šla od toho okna raději co nejdál:)) Na pokoji pak zavřela okenice a udělala si pohodičku, ať se venku třeba čerti žení. Okenice jsou dobrá věc.

Nîmes, 23.1.2009

V pátek jsme se vydali na výlet do Nîmes, starobylého římského města.

Vyjeli jsme z vlakového nádraží v Montpellier ve 12:04, jízdenky jsme si koupili až na místě, jen na webu zkontrolovali jízdní řád. Do Nimes je to vlakem asi 25 minut. Zastavili jsme se na Esplanade Charles de Gaulle u fontány. Prohlédli jsme si tamější arénu (tarif reduit pro studenty-5,90e), která dokázala pojmout 25 000 diváků a je stále využívána pro různé koncerty nebo býčí zápasy. Stavba je z konce 1.st. nl., potom jsme se po Boulevardu Victor Hugo dostali k Maison Carée, jednomu z nejzachovalejších římských chrámů, pocházejícím z let 2-3 n.l. Je zdobený korintskými sloupy a dnes slouží jako muzeum. Potom jsme se vypravili do Jardins fe la Fontaine, zahrad francouzského typu z 18. století. Na vrcholu kopce, nad terasami zahrady stojí Tour Magne, což je zbytek věže, která byla součástí římského opevnění. Centrum nabízí ještě i řadu kostelů, římskou bránu Porte Auguste a zajímavá muzea.

Procházka v parku

V úterý jsme na malbě experimentovali s barvami, a trochu mi trvalo, než jsem pochopila smysl patlání..vlastně asi to ani moc smysl nemělo,uvolnění, ozkoušení si možností malby.. obtiskovali jsme, kreslili různými předměty, dělali monotypy. Na hodině ze třetího ročníku jsme pak malovali portrét barvami.

Ve středu jsem se belhala na Pole, zaplatit kurzy francouzštiny, abych překvapivě zjistila, že mají až od dvou hodin. Tak jsem se aspoň doma prospala.Jinak se nic zajímavého nedělo, jen to, že opět, tradičně vypadl internet.

Přidávám pár fotek z procházky do školy se zastavením v Parku St. Odille, je maličký a takový zarostlý, ale je hned přímo naproti kolejím. A u dětských prolézaček jsem našla něco hnusného šedivého a plyšového, a když jsem to doma při sledování filmu Catherine Courage zašila, vyklubala se z toho rozkošná plyšová kravička:)

Vlakové nádraží

Přes neděli jsem tvořila úkoly na úterní hodinu malby a sebralo to celý den i večer, nu což, stejně bylo venku celkem ošklivě. V pondělí jsme měli další hodinu fotošopu, tentokrát polovinu teorie, polovinu praktická cvičení, a mimochodem jsme pěkně vymrzli, protože v téhle učebně se zrovna nijak netopilo..Odpoledne jsme se vydali na nádraží Gare St Roch,

které je kousíček od Place de la Comédie, zjistit ceny vlaků pro případné výlety, a popřípadě nějaké slevy. Nabízejí studentskou slevenku 12-26 let, ale myslím, že za ní chtějí asi 30e a nejsem si zatím jistá, jestli se mi na tak krátký pobyt vyplatí. Má dávat slevy od 25% do 50%, ale těžko říct, kolik na jaký spoj. Pro cestování po okolí stojí zpáteční jízdné od 10 do 40eur, záleží na tom, kam a také v jaký den chcete jet a jak moc dlouho dopředu si chcete rezervovat. Když se podaří natrefit třeba na méně frekventovaný den a dlouho dopředu, dá se sehnat levný spoj, ale tak důkladně jsem to zatím nezkoumala.

Stránky francouzské vlakové dopravy: http://www.sncf.com/

Rezervace on-line jízdenek přímo zde: http://www.voyages-sncf.com/

Jízdenky se dají koupit pohodlně v automatech, kde si navolíte tarif, druh jízdenky, datum a třídu. K dispozici jsou také letáky, které všechno vysvětlují a jsou k dispozici v informačním stánku na nádraží.

(foto:Wikipedia)

Sobotní pařba

V sobotu jsme se šli večer podívat do reje nočního života. V klubech bývá neuvěřitelně narváno, většinou hlava na hlavě a člověk se pro pití dere přes dav. U vchodu mají vyhazovače, a zajímavé je, že pokud mají plno, nepustí vás tam, až teprv, když někdo vyjde ven, třeba kouřit. Vůbec mě moc potěšilo, že na rozdíl od českých klubů se uvnitř nesmí kouřit. Sice trochu načichnete , když procházíte kolem vchodu, ale uvnitř se nedusíte jako u nás. Je to pro mě, nekuřáka, moc příjemný šok a doufám, že se časem i tahle zvyklost dostane do Čech...

Pátek šestnáctého

Přišel mail s termínem rozřazovacího testu na kurz francouzštiny od Pole Universitaire, kam jsem se musela přes internet on-line přihlásit, a také mail s termínem pedagogického zápisu, který musí být hotový do konce ledna.
Learning agrément sále není podepsaný, už ani paní Nora neodpovídá na maily, a tak mám pocit, že jim LA ani z pošty nedošel. Zvláštní. Ptala jsem se proto mailem na zahraniční oddělení u nás v čechách, a odpověděli mi zhruba takto: Bez podepsaného LA bych správně ani neměla odjet, ale žeprý vědí, že je téměř nemožné získat tento papír od zahraniční univerzity zpátky mailem, například, ještě před příjezdem na univerzitu, a tak grant prostě vyplatí, až jej získám, a to i po mém příjezdu. Je potřebný k výplatě stipendia a musí být odevzdán nejpozději do měsíce po příjezdu. To ovšem s největší pravděpodobností nestíhám, ale pokusím se. Domluvila jsem to takto, že si kopii LA, podepsaného naší vedoucí katedry nechám zde podepsat, a ofocený nebo oskenovaný jim ho pošlu mailem sama, takže to bude taková zkopírovaná a seskenovaná směska podpisů. Ale souhlasili, tak co.

Čtvrtek patnáctého a první hodina fotky

Ve čtvrtek jsme měli hodinu předmětu E22 Images z prvního ročníku Plastiques. Ukázalo se, že je to hodina praktická a budeme fotografovat. Čím kdo chce, tedy i digitálky. Téma je „le corps“, tělo. Máme nafotit šest fotografií ne toto téma a také k tomu napsat náš umělecký záměr.

Pro inspiraci nám ukazoval tvorbu fotografky Suzanne Lafont.

Opět na několik minut vypadl internet. Stává se to tu, ale tak jsem ráda, že tu je a alespoň jakž takž funguje. Ve špičce však, to je cca kolem sedmé až osmé večer, nejde ani telefonovat přes Skype, jak se všechno seká. Mnohem lepší je zatelefonovat si až kolem půl deváté, nebo naopak ráno.

Noční Montpellier, nákupy a kurz FJ.

Na druhý den, ve středu, jsem zašla do „burreau erasmus“, dveře 206, kam jsem se měla přijít nahlásit a zapsat, abych dostala kartičku studenta. Zaplatila jsem 4,75e za založení kartičky, vyplnila nějaké papíry a mám si pro ni přijít příští týden.
Také jsem se přes internet přihlásila na kurzy francouzštiny pro Erasmáky: http://www.poluniv-mpl.fr/002/accueil.php Adresa jejich sídla je: 163, rue Auguste Broussonnet 34090 Montpellier – France . Stanice tramvaje linky 1, Place Albert 1er. Termín rozřazovacího testu mi na základě e-přihlášky poslali mailem. Bude příští pondělí večer.
Přišel mi také mail s informacemi o pedagogickém zápisu a dokument s formulářem – ten si vytisknu, vyplním tam zkratky předmětů, které tady budu studovat, a odnesu to do budovy H, divadla na UPV III. To tedy také až příští týden ….


V centru Montpellier je na větší nákupy a chození po buticích kousek od náměstí Comédie centrum Polygone. Jsou tam klasické butiky a různá posezení, a také potraviny. Z oblečení na trzích mne zaujaly jakési klaunské kalhoty, které jsou velmi populární, a vídám je hodně na slečnách na univerzitě. Stojí však kolem 50e, jako většina kusů pěkného oblečení, byť po slevě…Celkově jsou francouzsky střídmé, nosí většinou tmavé oblečení,nejvíce kabáty s nějakým výrazným doplňkem, spíš laděné do přírodního stylu nebo nenápadné elegance upevňované zajímavými detaily nebo střihem oblečení.


Večerní Montpellier, zvláště objekty na promenádě Peyrou jsou zajímavě nasvíceny zvláštním modrým světlem, vypadá to velmi efektně, do toho se dere všudypřítomná vánoční výzdoba(kterou však, počítám, každou chvíli už sundají). Například, stromeček na náměstí, který se sestával jen z kovového bílého kužele čímsi ozdobeného, už je naštěstí pryč. Ale na druhou stranu, šetřili alespoň lesy. Při zjištění, že na listnaté stromky na náměstí použili jako dekoraci splývavé „kapající“ žárovky, jsem si vzpomněla na pražský stromek a povzdechla, že Praha taky musí mít každou hloupost, která se ve světě objeví.

Malba a Kresba s Lagillardem

V úterý jsme byli na dvou hodinách, oba dva předměty učil stejný profesor, Lagaillarde – E42 z druhého a E63 ze třetího ročníku, všechno pratiques plastiques. V prvním předmětu jsme dostali za úkol zaznamenat nějaký prostor z různých úhlů pohledů, z různých stran, a spojit je dohromady v jeden obraz. Ukazoval nám k tomu malby od Davida Hockneyho.

Potom byla hodina kresby ze třetího ročníku. Kreslili jsme se ve dvojicích navzájem, propiskou na cca A3 nebo A4. Nejprve pouze lineárně, kladl důraz na vypracování očí a zachycení podoby zobrazovaných. Stylem tuto práci přirovnával k Picassovým kresbám. Také nám ukazoval portréty Davida Hockneyho a nakonec nám rozdal kopie autoportrétu Van Gogha, perokresbu, a chtěl, abychom znovu ve dvojicích nakreslili portrét, tentokrát touto technikou šrafování. Nešrafovat příliš přes sebe, ale systémem linek jako u Van Gogha vytvořit plasticitu obličeje.

Lagillard byl fajn, škoda jen, že jsme mu příliš nerozuměly a tak konzultace příliš nemohly probíhat. Zajímal se, odkud jsme, i jak se řekne česky „merci“ :) .. no sympaťák.

Platba kolejí a první den ve škole

Po neděli jsem šla zaplatit kolej na sekretariát v areálu Boutonnetu- chtěli 3 fotky, za internet 3 eura (internet je tu na klasický internet kabel-je dobré si ho přivézt z čech, abyste ho tu nemuseli kupovat) a vyplnila jsem papír s tím co studuji a kde bydlí moji rodiče a kontakt na ně, kdyby něco. Vtipné. Pak chtěli 160e za kolej na měsíc, dali mi kolejní průkazku a taky kontrolér mobiliáře, který pak dám uklízečece , aby mi zkontrolovala mobiliář, jestli jim třeba neukradnu ledničku.
Na sekretariátu kolejí je možné platit kartou i hotově.
Nenechte se zmást, když jsem si šla náhodou do vrátnice pro poštu, měla jsem tam dopis od sekretariátu kolejí. Budu potřebovat ještě tyto věci: potvrzení od lékaře, potvrzení o studiu a "RIP ou RIB" - účet vbance, aby mi mohli posílat např. ubytovací stipendium. A to snad už to bude konečně všechno.

Odpoledne jsme šli poprvé do školy, na kurz E22 Numérique . Tušili jsme, že to bude něco s počítači. Taky, že jo. Naštěstí to byl kurz photoshopu, což mě potěšilo. Jen měli na počítačích systém Mackintosh, což člověka trochu vykolejí, ale není to tak zlé. V úvodu nám rozdal orientační testík s teorií, na což jsme docela zíraly. RGB, CMYK, .PSD, dpi a podobné termíny z teorie fotošopu. Vysvětloval výběry, výřezy, vrstvy, masky a končili jsme naštěstí dřív. Fotili jsme si, co ukazoval na obrazovce, a taky francouzské názvosloví programu, abychom se naučili termíny.

Montpellier - prohlídka města I.

Montpellier je město na jihu Francie, správní středisko departementu Hérault a celého regionu Languedoc-Roussillon. Leží 10 km od pobřeží Středozemního moře, asi 130 km západně od Marseille a 570 km jižně od Paříže. S 244 tisíci obyvatel představuje deváté největší město Francie. Montpellier je nejen průmyslovým městem, ale především sídlem starobylé univerzity, která byla ve středověku kulturním centrem jižní Francie. Ve městě se narodili svatý Roch, zakladatel sociologie Auguste Comte či malíř Frédéric Bazille.

Město bylo založeno v 10. století. Již v roce 1220 tu byla založena lékařská fakulta, která dodnes patří k nejvěhlasnějším ve Francii. Montpellier je především univerzitním městem, jsou zde min. 3 univerzity. Jako první jsme navštívili Jardin des Plantes, je to nejstarší botanická zahrada ve Francii. Byla založena v roce 1593. Směrem k centru je Promenade du Peyrou, krásný park z 18. Století, kde se nachází krásný neoklasicistní „Chateau d´Eau“ , jezdecká socha Ludvíka XIV. a překrásný akvadukt. Odtud je nejlepší pohled na město. Střed města tvoří Place de la Comédie, krásná je také budova opery z 19. Stol, před níž stojí Fontaine des Trois Graces , všude jsou plné kavárny s venkovním posezením, a to i při dobrém počasí v lednu (však je tu odpoledne kolem 10 stupňů a slunečno). Z náměstí Comédie, kde bývají o víkendu trhy, vede park ke CORUM, což je velké moderní operní a konferenční centrum. Na této cestě se nachází také park a naproti Musée Fabre, největší muzeum v Montpellier. Sídlí v budově ze 17. Století a z nejcennějších sbírek najdeme G. Courbeta („Setkání - Dobrý den, pane Courbete!“), R.Delaunaye, B.Morisotovou, R.Dufyho a další.

( zdroj: Wikipedia, Francie, Ikar)

Univerzita a studium

Po obědě jsme se vydali do areálu univerzity Paul-Valéry III. Je to pěšky z Boutonnetu kousek za nosem, cedule také navedou

V Montpellier je univerzit hned několik, Université Paul-Valéry III. jako jedna z nich samostatně působí od roku 1970, je zaměřena především humanitně. Obsahuje zejména studium jazyků a literatury, psychologie či múzických a výtvarných umění. Nejprve jsme se šli podívat na nástěnku Arts Plastiques, abychom zjistili rozvrhy předmětů, na které chceme chodit. Je to trošku těžší k pochopení, ale dá se to, chce to chvilku čas - tedy každý předmět má sv číslo - zkratku. V rámci tohoto jednoho předmětu navštěvujete například dva až tři kurzy, na sobě nezávislé, vyučované různými učiteli, a probíhají v různou dobu, některý předmět se učí v lednu, jiný třeba zase celý semestr, apod. a i když jste známkováni z každého předmětu zvlášť (0-20 bodů, hranice uspěšnosti je mít minmálně 10 bodů), výsledná známka je souhrnem těchto tří...nevím, jestli dělají přímo průměr, ale není jistě dobré dostat z něčeho pod deset bodů... Jinak – žádné velké zapisování neexistuje, a už vůbec ne přes internet. Pedagogický zápis pro letní semestr má termín do konce ledna a upozornění a přihláška k pedagogickému zápisu mi přišla na mail. Spočívá to vlastně ve vyplnění papíru, kam si napíšete vybrané předměty a jeho zanesení do kanceláře Arts Plastiques. Všechna administrativa se však dá zařídit dodatečně, ale kurzy už běží od začátku ledna a je tedy dobré nechybět! Takže je nejdůležitější si rychle vybrat kurz, zjistit na nástěnce jaký má rozvrh a prostě tam začít chodit. Areál univerzity je vidět už zdálky, před ním je jakýsi kruhový objezd s malým „parčíkem“ nebo spíš křižovatkou. V areálu se nachází knihovna, různé budovy a i „batiment administratif“, kde je kancelář Erasmu, kam se musíte po příjezdu nahlásit. Šli jsme se podívat na nástěnky s rozvrhy a předměty vyučovanými na Arts plastiques. Najít je v areálu je docela problém, jsou na místě, kde bych je tedy opravdu hledala až na poslední pokus – v areálu univerzitního divadla. Tam jsou v jedné z chodeb také nástěnky se záznamy o výsledku zkoušek z kateder, i z Arts plastiques. Je tam i sekretariát Arts plastiques a je to pravděpodobně takové centrum všech kateder UPV III. :). Každý jeden předmět v rozvrhu má určitý kod, např. E22AP1 –tento například je ohodnocený šesti kredity a zahrnuje v sobě vlastně dva předměty, na sobě celkem nezávislé, s různými profesory. U tohoto předmětu je to kurz Numériques a kurz Images. Na každém z kurzu se dělá něco jiného a z každého jste samostatně známkovaní, ale musíte udělat oba dva, abyste absolvovali ten předmět. Tak je to tu s každým předmětem. Známkovaní jste bodově, a když máte 1O bodů a víc, prošli jste. Další zvláštností je vyučovací doba.

Rozvrh je rozdělen například tak, že máte třeba jeden měsíc od tří hodin, a pak až v březnu od šesti a podobně. Některé kurzy se vyučují například až od března do dubna, nebo naopak od ledna do února, nebo obojí. Je to dost na hlavu, ale když si nad tím sednete a všechny termíny si napíšete do diáře, je to v pohodě. Poslední zvláštností, která stojí za zmínku, je rozdělení do skupin, podle abecedy. Takže například lidi od A-H, kteří jsou v Group 1 mají vyučování v jiný den a hodiny, než lidé v Gr2. Ale myslím, že v některých předmětech se dá praktikovat i chození do jiných skupin, záleží na tom, kdo dělá docházku, někdy je to problém, někdy ne. Rozvrhy jsme si tedy opsali a vymysleli, že budeme chodit, neboť jako erasmáci musíme splnit 20 kreditů, na: E42AP1, E22AP1 a E63AP1 – to jsou Pratiques plastiques z prváku, druháku a třeťáku, každý za 6 kreditů a dva zbývající kredity nám doplní kurz francouzštiny za kurzovné 50e z Pôle Universitaire (http://www.poluniv-mpl.fr/) která pořádá kurzy pro erasmáky. Za absolvování dostanete 3ETCS kredity a vyučuje se v areálu univerzity. Přihláška se vyplňuje přes internet a kurzovné se platí v jejich kanceláři (rue Auguste Broussonnet).

Menza na Boutonnetu

Hodila jsem si zavazadla do pokoje a šli jsme s Lidun do menzy. Jídlo se vydává na lístečky, kterých si za 2,80e koupíte do zásoby kolik chcete. Vchod do menzy je zvenku z ulice, vedle vchodu s tou železnou bránou na čip. Lístky se kupují ještě o kus dál od menzy, v takovém výdejním okénku na rohu budovy menzy. Na Boutonnetu je malinká menzička, výběr moc není, tak ze dvou jídel, k pití mají pouze vodu (zadarmo kolik kdo chce). Je to zvláštní, pít k jídlu jen vodu, ale prý je to zdravé a hlavně, vzhledem k tomu, že je tu v létě pětatřicet stupňů, tak tu vodu celkem chápu:). V ceně je hlavní jídlo, příloha, kus pizzy nebo čehosi dalšího a něco k tomu, třeba jogurt nebo koblížek a taky salát. Takže oběd nasytí úplně perfektně a ještě vám zbyde jogurtek a bageta nebo kousek pizzy na večer. Když si nberete víc věcí, v pohodě zbytek doplatíte, jinak stačí papírek. Mívají hodně ryby, zeleninové směsi jako přílohy, rýži, těstoviny a obědy moc nesolí ani nekoření. Prvně jsme měli kombinaci ryba na kari s těstovinami, mooc dobré to bylo, i když u nás jsme zvyklí k rybě spíš kaši než vrtule. Byla to příjemná změna jídelníčku. Později se ještě zkusím vypravit ještě na Triolet – to je další kolej, kde jsou prý menzy asi 4 a každá je nějak specializovaná – čínskonudlová, italskopizzová, americkoburgerovská... časem se tam určitě zajdu podívat!

Koleje na Boutonnetu

Koleje jsou kousek vpravo za zastávkou Boutonnet. Vchod tam odtud je však zavřen železnou mříží, která se otevírá na pípátko kolejních klíčků od pokojů, správný vchod je z druhé strany! Zrovna však procházel nějaký student, tak jsme tedy vešli tímhle vchodem a já nemusela celý areál obcházet druhou stranou. Areál Boutonnetu je krásný pro toho, kdo má rád starší domy, parky a hodně zeleně. Mně připadal úžasný, všude voní stromy a keře, sem tam se pne břečťan a uprostřed areálu je hustě zarostlý park s jehličnany. Budovy kolejí jsou rozděleny podle písmen. Jsou to staré domy ze světlých neomítaných cihel. Mají 4 patra - z toho vyplývá, že tam není výtah!

Došla jsem nahoru na Accueil, což je vrátnice a nachází se úplně naproti, na druhé straně areálu obehnaného zdí. Je to totiž budka hned u vchodu, sedí tam jeden vrátný na celé koleje, v jednotlivých budovách pak už nikdo nesedí. Chodí tam taky pošta. Tam mi dali na mé jméno obálku s klíčky. Mám budovu G, pokoj 412, což je samozřejmě nejvyšší patroJ. Se zavazadly mi však pomohla nejen Lidunka, ale i jeden ochotný student, který se teď asi ještě nemůže hýbat, protože vynesl můj kufr(!) do čtyř pater bez zastávky. Chudák.
Pokoj je moc hezký. Je vždy po jednom, se zásuvkou na internet, ledničkou(!boží) a umyvadlem s velkým zrcadlem(wow!). Nábytek je hezký, nový a 160e/měs. za pokoj je na francouzské poměry skvělá cena. Internet je tu za pár euro na měsíc a je tu klasická internetová zásuvka na kabel. Pokoje jsou na patře rozděleny chodbou. Mám pokoj vlevo, což znamená okna na západ, takže mi sem sluníčko za celý den neprosvítí a večer vlastně taky ne, protože to zas stíní borovice, což trochu kazí dojem, na druhé straně mám ale pokoj úplně vysoko, takže mám hezký výhled na koruny stromů a modrou oblohu, těm třem nižším patrům pokojů s okny na stejnou stranu jako mám já teda nezávidím, ti snad musejí svítit celý denJ.
Na kolej je přístup přes elektronický čip na klíčích. A když chce na kolej návštěva, mají na to úžasný systém-zadáte na displeji číslo pokoje –na každém pokoji je bzučák, který začne vyzvánět, aby dotyčný odbzučel.
V kuchyňce jsou jen vařiče (nevím jak kde, ale zrovna u mě na patře je jeden sklokeramický(super, voda se vaří do pár minut) a jeden obyčejný, který nepoužívám, protože než se vyhřeje, je to hrůza. Rychlovarná konvice a mikrovlnka tu překvapivě nejsou nikde.O ložní povlečení jsem si zažádala taky na Accueil, protože v prádelně(taky v areálu) měli zavřeno. Vyzvedla jsem si deky a prostěradla a byla jsem ráda, že jsem se na francouzské ložní povlékání připravila a vzala si s sebou normální povlečení na knoflíčky, protože na styl „přehoď prostěradlo přes deku a udělej z toho kapsu“, jsem vždycky při zájezdech nadávala.

Odjezd a Příjezd - den první

Nakonec jsem odjížděla ověšená jako vánoční stromeček – neskutečně těžký kufr i krosna, kabelka s doklady a příruční kabelka bylo málo a dostala jsem z domova ještě úžasnou těžkou igelitku plnou jídla. Během cesty však přišlo výtečně k dobru a ještě teď mi zbyly banány, řízek v chlebu a dva rohlíky se salámem, superJ. Z Plzně z CAN, 15:00 jesm odjížděla jen já a dvě babky, které táhly vánoční stromeček, kamarádka Lidunka už mi z Prahy držela místo v autobuse.
Jelo se přes Norimberk, Strassbourg a v Lyonu jsme přestupovali, to bylo asi kolem půl osmé ráno. Přestup ale vypadal spíš jako škatulata hejbejte se, protože dohromady to celé trvalo snad pět minut. Přijeli jsme na nějakou část nádraží v Lyonu, kde byla cedule 11 Nimes, Montpellier, Perpingam a hned vedle našeho autobusu stál ten, do něhož jsme měli nastoupit. Žádné moc velké čekání. Malinká hala, nikde žádný jiný autobus vlastně nestál, a všechno bylo nejspíš speciálně pro naši linku. Tak jsme tam s pomocí řidičů hodili kufry a bylo to. Akorát jsme museli za roh do budky na „checking“, kde jsme jen dostali kartičku s číslem linky a tu pak odevzdali řidiči. Samozřejmě jsem nemohla najít jízdenku, abych ji ukázala na checkingu. To bych ani nebyla já!:) Batoh jsem mohla převrátit třebas i vzhůru nohama, ale nenašla jsem ji. Kartičku mi však dali, stačilo jim jméno a příjmení. Na koleji mi potom, při vybalování, škodolibě vypadla z batohu. Opět se mi potvrdilo, že za svou roztržitost fakt nemůžu já, ale nějaký skřítek, který mi schovává věci.
Kamarádka Lidunka, která je o ročník níž než já, studuje v Montpellier na Erasmu už od září a ten den jela také – vracela se z vánočních prázdnin, a musím říct, že díky ní mám veškeré zařizování 100 procent ulehčené, až je mi trochu líto, že to není žádný adrenalin. Díky tomu mi chvíle od vystoupení z autobusu v Montpellier po nastěhování se připadají jako několikaminutový maraton. Žádné dlouhé rozkoukávání, koupit lístek (cca 2,50e je zpáteční, tj. dvě jízdy) a hned první tramvají co přijela do zastávky jsme odjížděli na Boutonnet (tramvaj staví přímo u místa, kde z autobusu vystoupíte). Za to jsem byla vděčná hlavně kvůli těžkým zavazadlům. V Montpellier jezdí linky tramvají jen dvě. Jednička a dvojka a jsou oddělené i barevně (dvojka je veselá pestrobarevná-však jsem i svým kufrem ladila s bordovými kytičkami, a jednička je tmavě modrá). Takže jsme dojely dvojkou na Corum, tam přestoupily na jedničku a jely na stanici Boutonnet. Odtud je to už jen kousek po rovince ke kolejím.