Odjezd a Příjezd - den první

Nakonec jsem odjížděla ověšená jako vánoční stromeček – neskutečně těžký kufr i krosna, kabelka s doklady a příruční kabelka bylo málo a dostala jsem z domova ještě úžasnou těžkou igelitku plnou jídla. Během cesty však přišlo výtečně k dobru a ještě teď mi zbyly banány, řízek v chlebu a dva rohlíky se salámem, superJ. Z Plzně z CAN, 15:00 jesm odjížděla jen já a dvě babky, které táhly vánoční stromeček, kamarádka Lidunka už mi z Prahy držela místo v autobuse.
Jelo se přes Norimberk, Strassbourg a v Lyonu jsme přestupovali, to bylo asi kolem půl osmé ráno. Přestup ale vypadal spíš jako škatulata hejbejte se, protože dohromady to celé trvalo snad pět minut. Přijeli jsme na nějakou část nádraží v Lyonu, kde byla cedule 11 Nimes, Montpellier, Perpingam a hned vedle našeho autobusu stál ten, do něhož jsme měli nastoupit. Žádné moc velké čekání. Malinká hala, nikde žádný jiný autobus vlastně nestál, a všechno bylo nejspíš speciálně pro naši linku. Tak jsme tam s pomocí řidičů hodili kufry a bylo to. Akorát jsme museli za roh do budky na „checking“, kde jsme jen dostali kartičku s číslem linky a tu pak odevzdali řidiči. Samozřejmě jsem nemohla najít jízdenku, abych ji ukázala na checkingu. To bych ani nebyla já!:) Batoh jsem mohla převrátit třebas i vzhůru nohama, ale nenašla jsem ji. Kartičku mi však dali, stačilo jim jméno a příjmení. Na koleji mi potom, při vybalování, škodolibě vypadla z batohu. Opět se mi potvrdilo, že za svou roztržitost fakt nemůžu já, ale nějaký skřítek, který mi schovává věci.
Kamarádka Lidunka, která je o ročník níž než já, studuje v Montpellier na Erasmu už od září a ten den jela také – vracela se z vánočních prázdnin, a musím říct, že díky ní mám veškeré zařizování 100 procent ulehčené, až je mi trochu líto, že to není žádný adrenalin. Díky tomu mi chvíle od vystoupení z autobusu v Montpellier po nastěhování se připadají jako několikaminutový maraton. Žádné dlouhé rozkoukávání, koupit lístek (cca 2,50e je zpáteční, tj. dvě jízdy) a hned první tramvají co přijela do zastávky jsme odjížděli na Boutonnet (tramvaj staví přímo u místa, kde z autobusu vystoupíte). Za to jsem byla vděčná hlavně kvůli těžkým zavazadlům. V Montpellier jezdí linky tramvají jen dvě. Jednička a dvojka a jsou oddělené i barevně (dvojka je veselá pestrobarevná-však jsem i svým kufrem ladila s bordovými kytičkami, a jednička je tmavě modrá). Takže jsme dojely dvojkou na Corum, tam přestoupily na jedničku a jely na stanici Boutonnet. Odtud je to už jen kousek po rovince ke kolejím.